Salsa

Pokusím se přistoupit k hledání obsahu v tanci, zdánlivě ze zcela jiného soudku. SALSU musíme posadit přece jen do jiného století než POLKU, musíme ji nalézt jiné klimatické i zeměpisné prostředí, jiný lidský temperament, snad i jiné sociální ovzduší. Přece však mezi těmito tanci je obsahová souvislost, tvořená lidským optimismem, životní radostí a proudící náladou ze všech pórů . Pokusím se!

Atmosféra vzniku:

SALSA, často chápaná jako temperamentní, výbušný, sexuální tanec, má ve svém bohatství provedení také klid a soustředěnost, romantická zákoutí a směs toho všeho vyjadřování.

Pro naše chápání je všechno, co se pojí s Karibským mořem, plné vzrušení dálek, příchutí nepoznaného a neznámého. Spíše je to však oblast chudoby, nedostatku a velkých třídních rozdílů. Chudí obyvatelé emigrují v průběhu minulých století zvláště do USA, aby zde hledali obživu .

Dovolte mi, abych ve svých dalších řádcích vycházel z úvah Vetty VERAWATTY, hovořících zasvěceně o SALSE.

SALSA je jedním z nejdynamičtějších hudebních stylů vzniklých na západní polokouli. Výraz SALSA pochází ze španělštiny a znamená „ omáčku „,je to, stručně řečeno to, co dává latinské kuchyni její tradiční ostrou chuť.

Ačkoli bylo a stále ještě je vedeno mnoho diskuzí o tom, kde se nachází její skutečný původ, zůstává pravdou, že salsa je a vždy bude ovlivňována obrovským množstvím aspektů, které hrály důležitou roli v jejím vývoji. I když odpověď, kde leží její kořeny, není nikterak snadná, lze s určitostí mluvit o dvou kulturách, jež ovlivnily její současnou formu největší měrou : KUBA A PORTO RICO .

Tyto dva ostrovy v Karibském moři jsou strategicky položeny mezi Severní a Jižní Amerikou. Již toto položení vyvolávalo v průběhu let boj o nadvládu nad nimi. Původní obyvatelstvo bylo postupně objeviteli a kolonizátory vyvražděno a nahrazeno směsicí dovážených černých otroků a bílých pánů. Ostrovní obyvatelstvo bojovalo po mnoho let za osvobození ze španělské nadvlády , což se mu nakonec podařilo a obě země přešly do držení USA. Až roku 1898 získala KUBA suverenitu.

Celé toto období bojů znamená uchylování se ostrovního obyvatelstva k místním lidovým tradicím, na kterých houževnatě lpělo, a tím i samozřejmě k místním tancům.

Kuba založila svou identitu na kombinaci vlivu rozdílných kultur veškeré její populace – bílých, černých i míšenců ( afričtí otroci přinesli rytmus sobě vlastní do Karibicu, smísili jej s indiánskými a evropskými melodiemi a španělskými slovy a dali tak vzniknout latinské hudbě ).Tanec SON , vytvářený na začátku tohoto století, čerpá ze dvou hudebních a pohybových vlivů a to vlivu španělského a afrokubánského.

Říká se, že Kubánci tančí spodní části těla afrokubánsky a horní částí těla ( vznešené, ukázněné držení ) španělsky.

Kuba je nejen hudebním a tanečním kotlem, ale také kotlem sociálním, kde se právě hudba a tanec stávají útěkem od sociálních problémů. Neexistuje tu rasismus, dochází k prolínání černého i bílého obyvatelstva tak, jak tomu dochází v hudbě i tanci.

SALSU také ovlivňuje další kubánský tanec RUMBA, o kterém se říká, že jeho označení vlastně představuje lidovou slavnost, u nás známou pod názvem DOŽINKOVÁ. Zde se však oslavuje dokončení sklizně významné kubánské plodiny, cukrové třtiny.

Kotel , o kterém jsme hovořili, nekončí . Ve čtyřicátých letech pak vznikl tanec slučující afrokubánské rytmy s big-beatovým základem swingu a jazzu nazývaný MAMBO.

RUMBA, často považovaná za domorodý africký tanec, se přetváří na SON a později DANZON. Díky tvořivosti a představivosti tehdejších hudebníků byl danzon inovován a dal tak vzniknout mambu a později salse.

Můžeme tak říci, že SALSA vznikající na Kubě je produktem lidové tvořivosti, snahy po obhájení národní identity a nebývalého smyslu pro rytmus i melodii, přinesenou na tento ostrov černochy. Současně však musíme také říci, že na její vznešenosti , hrdosti se podepsali kolonisátoři Španělé.

Vzhledem k tomu, že se v tomto povídání ani tak nejedná o přesnou dokumentaci vývoje SALSY, jako o vykreslení atmosféry vzniku, který se výrazně podepsal na obsahovosti, citové sdílnosti tohoto tance PORTO RICU, nebudu již dále pokračovat v popisování této atmosféry na druhém karibském ostrově, jež přispěl k jejímu vzniku.

Příběh, charakteristika tance

Je všeobecně známo, že tance karibské oblasti jsou plny sexuálnosti, ženské provokace, neokázalosti, někdy až primitivní pohybem projevené touhy. Dominující žena-dívka svým klínem provádí zázraky, aby se její smyslnost odrážela od tělesné i pohybově variační mužnosti chlapců-mužů.

Touha a její naplnění byla vždy hnacím motorem mnoha párových i nepárových tanců. Úmyslná provokace mnohosti tělesných pohybů vytváří příběh dialogů toužících po smyslovém naplnění. Příběh je nekonečná hra dvou těl nabízejících tělesné prožitky.

Zpravidla zcela dokonalá technická dovednost, nabita nikdy nekončící a nevyčerpatelnou energií, smysl pro mnohost variačního podání, vytváří z tohoto tance nekonečnou řadu mini příhod nabídky, jejího braní i zdánlivého odmítání. Je to monolog vlnivých těl, aby se v dialogu uplatnila jejich pohybová krása, plnost a exotičnost.

Příběh je zde jednoduchý, je to příběh mládí, touhy po poznání, příběh podávaní a přijímání, příběh dvou pohlaví před vzájemným splynutím.

Rady a porady:

1. začínáme energicky a s dobrou náladou
2. první krok tanečníka je ostrý, určitý, s rozhodným vedením tanečnice
3. dámy, učte se SAMOSTATNĚ otáčet vpravo, vlevo, na místě , z místa . Nedělejte z toho nic obtížného. Prostě se otočte třemi kroky o celý kruh. Impuls do otáčení vám dává váš tanečník a tak ho, je-li to možné, poslouchejte
4. hýbejte do rytmu celým tělem. Netančí jen nohy , ale celé vaše tělo. I vlasy k němu patří