Polka

19. století je stoletím změn. Mění se technické podmínky života, mění se i vztahy mezi sociálními skupinami, mění se i kultura těchto skupin. Lidový – vesnický tanec, ovlivňující v minulosti i společenský tanec aristokracie, výrazně působí i na tanec městský. Takto vznikají nové tance obdivované zvláště tehdejší mládeží. Jsou to REJDOVÁK, POLKOVÝ TŘASÁK, DUPÁK, VRTÁK, OBKROČÁK, pomalá SOUSEDSKÁ, temperamentní SKOČNÁ.

Objevují se u nás i tance z okolních států, jež zde zůstávají jako součást české pohybové kultury a to polský MAZUR, MAZURKA, KRAKOWIAK, POLONEZA, maďarský či slovenský ČARDÁŠ. Měšťané však také obracejí obdivně, ale i kriticky své zraky vzhůru k aristokracii, snaží se ji mnohdy napodobit a to i v oblasti taneční kultury.

Nejsou však schopni nerespektovat tu invazi vlivu pomocnic v domácnosti, služek, čeledínů, tovaryšů a dělníků, kteří do měst přinášejí levnou pracovní sílu, ale i své zvyky, svoji osobitou kulturu, své tance.

Nemyslete si, že tato skupina chce prosadit jen to své. Spíše se odlišit, „poměštit“, od prostředí, z kterého přichází. Často se členové této skupiny nepokrytě obdivují svým pánům, které sice posuzují, kritizuji a odsuzují, ale snaží se je napodobit. Dochází tak ke vzájemnému ovlivňování. Lidová spontánnost, jiskra, nespoutaná radost se tu více, tu méně pojí s měšťanskou okázalostí. Vytváří se nový životní styl, nová kultura, vesnické tance se mění v městské.

Jsou i jinak tančeny, v jiném oblečení, jiné obuvi a v jiném prostředí. Kroj je nahrazen městským oblečením , zvyky jsou stírány novými skutečnostmi. Jinak již tančí vesnický chlapec nebo děvče, žijící delší dobu ve městě, než tančil či tančila doma, při vesnické zábavě.

Údobí vzniku POLKY je údobím bojů za českou kulturu, kulturu národní, je údobím obrozeneckým. Horuje se pro vše domácí, pěstují se rodinné slavnosti plné recitací veršů národních básníků, doplněné vonící bábovkou, sladkou kávou, na závěr odhrnutým kobercem a tancem. Zde právě patřilo polce vedle kvapíků, valčíků, rejdováků místo tance nejrozvernějšího.

Příběh, charakteristika tance

Příběh je převážně dán , vedle nezanedbatelného vlivu hudby, prostředí tance, také významně vztahem tanečníka a tanečnice, jako je tomu ostatně i u jiných tanců. Tento vztah se může určovat u každého hudebního žánru poněkud jinak. Jiné emoce vyvolávají dlouhé hluboké tóny a jiné krátké a vysoké. Nyní jsme však u POLKY. Ta svým dvoučtvrtečním rytmem, svižným tempem navozuje atmosféru radosti, veselosti a optimismu.

Tanečnice je zde provokujícím elementem, tedy elementem docela životním, šotkem ,plamínkem, hříčkou, která se před tanečníkem natřásá, nakrucuje, která s ním s dívčí hravostí koketuje, láká k sobě jeho pozornost. Její pohybové, taneční barvy jsou nápadnější, živější, sličnější, i když ne jen oku lahodící až do uspání. Je rozverná, celé její tancování je určeno k němu a pro něho, současně však registrující okolní dění. Tanečnice tančí převážně jen pro něho, svého tanečníka, leč nezapomíná, že existují i tanečníci ostatní. ON je dobýván, ON je získáván, čemuž se nijak nebrání, jeho projev je klidnější, uvážlivější, v žádném případě ne starousedlý.

V jeho rukách zůstává vláda nad celým tanečním párem, zůstává určování celého pohybu páru. ON je ten hlavní tón, ONA je to bouřlivé cifrování. ON se nepředvádí, předvádí se ONA.

Můžeme tedy říci, že tanec je charakterizován optimismem, radostí z pohybu, určitou divokostí , převážně kontrolovanou, že je to vzájemné povídání typu chceš, nechceš, mohu, nemohu, že je to tanec šestnáctiletý.

Je plný výměn míst, podupů, sólových podtáčení tanečnice, zátoček a pobízení. Tanečnice musí být svobodnější, na svobodu se neustále prodírající, její tanec je sice určován tanečníkem , má však své partitury. Příběh je jednoduchý, ale musí být hrán. Bez něho POLKA není POLKA. Rozverný tanečník a klidná jej pozorující tanečnice je zvrácenost.

Gesta určovaná směrem pohybu, vztahem postavení tančícího i partnerky, tvarem, rozsahem, dynamikou, také vztahem k hudbě, to zejména, rytmu, frázím, melodii, činí tato gesta veselá, rozverná, hravá, žádostivá nebo předstíraně odmítavá. I když obsahovou náplň podmiňuje převážně hudba, pohyb ji buď naplňuje, rozvádí nebo také porušuje.

Tak tedy radost je hlavním obsahem POLKY a proto ji činí tak vzácnou, hodnotnou a smysluplnou. Tak s chutí začněte.

Rady a porady:

1. začínáme energicky a s dobrou náladou
2. první krok tanečníka je rozhodující pro velikost otáčení . Tedy rozhodně a směle!
3. vlevo se otáčejte až se umíte otáčet dokonale vpravo
4. pérujte v kolenách – pérujte v kolenách – pérujte v kolenách . Nejdříve na místě a potom z místa a potom pořád.
5. neumíte-li tančit POLKU, neumíte tančit vůbec. NEJSTE ČEŠI!